Golfem nezhubnete snadno

(G 392) Golf je zdraví prospěšnou pohybovou aktivitou, o tom asi žádný golfista nepochybuje. Jenže když si jdete zahrát třikrát za měsíc a váš vozík na hole mám elektrický pohon, pro zdraví toho moc neuděláte.

Na internetu jsem objevil pozoruhodnou bakalářskou práci studenta Univerzity Palackého v Olomouci Davida Mikušeka. Jmenuje se „Velikost zatížení při golfu a jeho využití jako zdraví zlepšující pohybová aktivita“. Cílem této práce bylo zjistit fyzické zatížení při golfu při využití krokoměru. Data přitom získal při testech a průzkumu od zhruba dvaceti hráčů hrajících na devítce Valašského golfového klubu Rožnov pod Radhoštěm.

Autor se nejprve věnuje otázce pohybové aktivity obecně. Uvádí zde výzkum japonského vědce Y. Hatana, který tvrdí, že minimem pro to, aby si díky chůzi člověk zpevnil zdraví, je zhruba 10 000 kroků ušlých denně. To odpovídá zhruba 7 kilometrům – při průměru 70 cm na krok; záleží ovšem na individuální délce kroku. Srovnávací tabulky různých tělesných aktivit přitom udávají, že při hodině hraní golfu člověk spotřebuje asi 290 kcal, při jízdě na kole rychlostí 20 km/h 600 kcal, při běhu rychlostí 9 km/h také 600 kcal, při tenise 800 kcal, při cvičení ve fitness 900 kcal, stejně tak při squashi 900 kcal atd.

Mikušek cituje i některé zahraničí výzkumy týkající se zatížení při golfu. Jedna z autorek zjistila, že průměrně ujde hráč na osmnátijamkovém hřišti 12 000 kroků. Jiný americký autor dospěl ke konstatování, že jedna hra na osmnáctijamkovém hřišti „odpovídá velikosti zatížení, která je mírná až vysoká pro muže vyššího věku, převážně nízká až mírná pro muže středního věku a nízká pro mladé golfisty. Všichni hráči, bez ohledu na věk, vnímali zatížení stejně, a to jako nízké až mírné.“ Zmíněno bylo i riziko zranění – mezi nejčastější patří zranění spodní části zad, lokte, zápěstí, předloktí a ramene. Zatímco amatérští hráči s vyšším hendikepem si zranění způsobí kvůli špatné technice švihu, profesionálové se zraní na základě enormní zátěže.

David Mikušek provedl testy na dvaceti hráčích, kterým pro hru dal na nohu krokoměr. Zároveň také hráči vyplňovali po hře dotazník. Vzhledem k tomu, že rožnovské hřiště je devítka, byly i celkové hodnoty vztaženy na tento počet jamek, tedy na polovinu běžného hřiště.

Průměrně dosáhli hráči 6 937 kroků (4,85 km), nejméně to bylo 6 173 a nejvíce 8 474. To je rozdíl 2 300 kroků (asi 1,6 kilometru). Samotná délka jamek na hřišti je přitom 2,5 km ze žlutých a 2,2 z červených odpališť. Hráč při hře nachodí podstatně více kilometrů, než je celková délka jamek.

Rozdíl v délce chůze se z velké části odvíjel od úrovně hry, hráčova hendikepu. Hráči s HCP 0-12 potřebovali přes 6 500 kroků, hráči s HCP 36-54 potřebovali 7 200 kroků. A stejně tak platí, že starší hráči musí ujít víc kroků než ti mladší. Vcelku očekávatelný výsledek přineslo srovnání, zda více kroků udělají domácí či hostující hráči: domácí ujdou v průměru 6 780 kroků, hosté 7 400. Pokud hřiště znáte, víte prostě, kam hrát a kudy si také zkrátit cestu.

Autor zkoumal i fyzické parametry „svých“ hráčů. Podle body mass indexu jich mělo 45% nadváhu, 55% jich bylo v normě. S věkem se počet nadváhových zvyšoval. A čím starší hráč, tím také více využíval k přepravě holí vozík, ať už tlačený či s elektrickým pohonem. Hráči do 30 let naopak nesli hole výhradně na zádech.

Autor také zjišťoval, jak často se hráči na hřiště dostanou. Ti s hendikepem 0-12 na něm byli 16x za měsíc. To je hodně vysoké číslo, každý druhý den v měsíci. Ovšem kategorie HCP 12-24 už je na tom podstatně hůře: tihle hráči zajdou na hřiště jen zhruba pětkrát za měsíc. A kategorie 24-36 už jen 3,8 krát. Pokud jde o věk, tak hráči do třiceti let si zajdou zahrát asi 8,5x za měsíc, hráči 30-50 let jen 3,5krát za měsíc (musí chodit do práce a mají rodiny), ovšem ve věku nad 50 let už zase frekvence stoupá na 5,3x měsíčně (sladký důchod).

K jakým závěrům tedy nakonec autor došel? Soudí, že pokud bychom chtěli využívat golf jako zdraví zlepšující aktivitu, pak je minimem hra na 9 jamek každý den: „Golf může přispět k dosažení optimální denní pohybové aktivity a tudíž přispět ke zlepšení zdravotního stavu jedince. Je však potřeba jej provozovat za určitých podmínek. Mezi ně patří pravidelná a pokud možno každodenní hra na devítijamkovém hřišti, nacvičení správné techniky švihu za dohledu odborníka a krátká a praktická předherní rutina (zahřátí), aby se předcházelo případným nežádoucím zraněním.“