Klaus se nedívá

Václav Klaus se nedávno zase opřel do médií. Na jeho filipice mě zaujalo tvrzení, že se nikdy nedíval na televizní zprávy.

Že nezná nováckého Karla Voříška a podivuje se nad jeho aférou, to bych čekal. Klaus není Novák. Ale že se před rokem 1989 ani po něm nikdy nepodíval na Česko(slovensko)u televizi a její večerní zprávy? Tomu se nechce věřit. Prezident přehání, což ostatně ve vztahu k médiím činí často.

Rozumím ale Klausovi v jedné věci: televizní zprávy jsou jako zdroj informací slabé. Poskytují jen základní fakta, naopak nabízejí přehršel prázdných ilustrativních obrazů. Kdo se dívá jen na televizi, dozví se málo. Kdo čte, ví vždycky víc. Tuto skutečnost nevyvrátí ani seriózní zpravodajské kanály typu BBC World. Sledovat dvě hodiny večer tento kanál rozhodně není to samé, jako když dvě hodiny večer čtete aktuální politické či ekonomické komentáře či analýzy.

Hlavní zprávy vždy shrnovaly dění uplynulého dne a byl to i rituál, sednout si po večeři k jejich sledování. Dnes je to vyprázdněný rituál – zprávy jen opakují, co si během dne přečtete na internetu. Ještě v roce 2005 sledovalo hlavní zprávy na českých televizích přes 7 milionů diváků. Dnes je to pouze okolo 5 milionů. Naopak zpravodajské servery zvýšily za tu dobu svoji čtenost zhruba sedmkrát. Televize se snaží dohánět aktuálnost přímými vstupy, jenže ty mají smysl jen v minimu případů. U většiny z nich lze uváděná fakta pohodlně předtočit.

Jakkoli televize Barrandov před pár dny ohlásila, že od ledna zařadí do programu dvacetiminutové Hlavní zprávy uváděné v 18.45, nemá obecně tento formát světlou budoucnost. Je náročný na výrobu i finance, ale sledují ho především ekonomicky „neperspektivní“ starší diváci. Ti mladší mají jiný večerní rituál – individuální sezení před počítačem. U velkých, celoplošných stanic večerní zprávy nezaniknou, ale patrně zkrátí svoji stopáž. V lepším případě zbyde zhuštěný přehled dne, v horším triviální eintopf zábavy a kuriozit. Novácké Televizní noviny už tímhle směrem jdou dnes.