Skvělé! Golf na olympiádě uspěl.

(GOLF) Kdybych měl angažmá golfu na olympiádě po 112 letech zhodnotit již nyní, po mužském turnaji, a samozřejmě od stolu v Praze, nikoli přímo z Ria, tak dám čtyři a půl hvězdičky z pěti.

Ta jediná chybějící půlka hvězdičky k vrcholu je dána například tím, že chybělo o něco více diváků především v prvních kolech. Také chování některých při finále nebylo kvůli mobilům či výkřikům příliš golfové. Golf ovšem v Brazílii není příliš sledovaným sportem. Ano, nepřijeli někteří nejlepší muži, to se však ukázalo spíš jako problém jich samotných, na kvalitu turnaje to nemělo vliv. Vše totiž nakonec bylo tak, jak být mělo: dramatický, nesmírně vyrovnaný souboj o medaile až úplně poslední jamky, výborné a netradiční hřiště, atrakce navíc v podobě dvou hole-in-one, a hlavně pestrá plejáda hráčů z mnoha států světa. Prostě mimořádná golfová událost.

Málo platné, olympiáda je olympiáda a ta automaticky přitahuje extrémní pozornost. Jestli tohle tvrzení někdo ve vztahu ke golfu zlehčoval, tak se mýlil. Golf v Riu pozornost přitáhl. Stačilo si otevřít nejen obecné sportovní servery, kde se o turnaji psalo (zprávy o medailistech, ale také o osobnostech typu Watson či Fowler, o hole in one atd.), ale i jakýkoli golfový světový server. Na prvním místě jste viděli co? Zprávy z turnaje v Riu.

Šlo jednoznačně o turnaj výjimečnější, s mnohem větším významem než třeba pověstný „pátý major“ Players Championship. Jeho vítězové nebývají zapsáni nikde jinde než v análech právě tohoto turnaje. Ale vítěz olympiády se zapisuje přímo do historie. V tom je síla pěti kruhů. Ano, jsou tu ještě ty čtyři „pravé“ golfové majory a jejich význam je mimořádný. Ale olympijský golfový turnaj je čímsi extra. Právě on by mohl být tím skutečným pátým majorem. Milióny dolarů na prize money z turnajů sice mohou být přitažlivé pro hráče samotné, ale divákům je to fuk, ty zajímá hlavně průběh soutěže. Mně osobně nakonec golf na OH připadal zajímavější než major PGA Championship; byť v USA by to určitě viděli jinak.

Právě na olympiádě je jedinečné třeba to, že na rozdíl od všech jiných golfových turnajů zde berou ocenění ne jeden, ale hned tři hráči. Stejně tak je mimořádné to, co se divákům líbí při Ryder Cupu: národnostní náboj. Najednou tu není hráč s komerčním logem na čepici, ale vlajkou; jméno státu měli mnozí i na bagu či deštníku. A hráči pózovali ve dvojicích i jako tým. Ostatně co kdyby se v budoucnu hrál i týmový golfový olympijský turnaj? V tenise se přeci také hraje čtyřhra, zároveň žensko-mužský mix.

Ačkoli si myslím, že počet hráčů omezený na 60 byl příliš malý, ačkoli se mělo účastnit více hráčů ze špičky (např. kompletní TOP 20 plus 50 hráčů podle národností), bylo na druhou stranu úžasné sledovat tu neuvěřitelně pestrou směsici hráčů z třech desítek zemí světa. Věděli jste například o cestě Bangladéšana Siddikura Rahmana, jinak též 308. hráče ve světovém žebříčku, který sice skončil až na … místě, ale nesl bangladéšskou vlajku na slavnostním ceremoniálu, protože se jako jediný sportovec této země dostal na hry vlastní výkonností, nikoli na divokou kartu? A přitom v Bangladéši je pouze 15 golfových hřišť. Tenhle příběh rázem znají milióny lidí.

Turnaj navíc ukázal, že i když sestavíte pole z hráčů čtyř stovek světových žebříčků (nejníže postavený muž byl 398.), rozhodně nebudou ti ze spodních příček hrát výrazně hůře. Vyhráli favorité z golfově silných zemí, avšak rozdíl mezi špičkou a posledními byl zhruba stejný jako na běžných turnajích.

Nevím, jaké argumenty by mohl nyní použít ten, kdo by byl proti dalšímu angažmá golfu na olympiádě. Ti hráči, kteří sem přijeli, nabídli divákům skutečně prvotřídní, v ničem neošizenou sportovní podívanou. Stali se přirozenou součástí akce, nevydělovali se, naopak se jim podařilo propojit golf s ostatními sporty. Kdo nepřijel, ten poškodil především sám sebe. Tváří v tvář dobrému turnaji se mohou Day, McIlroy, Spieth, Scott a další jen drbat na hlavě: „Sakra, ono to tam nebylo špatné, proč jsem taky nejel?“ I kdyby totiž nevyhráli, mohli získat více přízně publika. Takhle si mnozí fanoušci golfu budou naopak hlavně pamatovat, jakým nedůstojným způsobem většina odmítačů odůvodnila svoji neúčast: strach z viru. Byla to však výmluva, která měla zakrýt jiné příčiny. Jak se věci mají, to přesně řekl osmdesátiletý Gary Player v reakci na McIlorye (čtěte ZDE, podobnou reakci Colina Mongomerieho najdete ZDE). Právě Player opět stvrdil své srdce skutečného šampióna, velkého hráče i člověka.

Zařazení golfu na hry byl dobrý tah. Otázka totiž stojí pouze buď/anebo. Buď tam bude, nebo ne. Svojí přítomností jen získá, je to tak trochu „reklama zadarmo“. Proč ji nevyužít? Proč nepřidat další výjimečný turnaj do kalendáře po bok majorů a Ryder Cupu? A jestli někdo ohrnuje nad olympiádou nos v tom smyslu, že golf se přeci bez ní obejde, pak je to člověk, který je až příliš uzavřen ve své golfové ulitě. Tato splendid isolation mi připadá v dnešní době úplně pasé.