Česká idyla jednookého malíře

Věděli jste, že malíř Josef Lada viděl jen na jedno oko? Jako malé batole upadl na knejp v otcově ševcovské dílně a poranil si pravé oko tak, že na ně oslepl. I to je s velkou pravděpodobností příčina Ladova osobitého malířského stylu, který je přehledný, jednoduchý a především ploškový. Více než do hloubky působí spíše dvojrozměrně. Právě takto možná Lada svět skutečně viděl.

Tuhle informaci jsem se dověděl v Ladově památníku v Hrusicích. Tady, kousek od dnešní dálnice D1 (je tady pořádně slyšet), se Lada roku 1887 narodil. Rodná (a dosti prostá) chalupa už nestojí, památník je v rodinném domu, který si tu malíř nechal v roce 1935 postavit, aby sem jezdil na léto. Dům je až na samotném konci obce. Ladova dcera Alena ho po malířově smrti v roce 1957 pod nátlakem musela postoupit státu, po roce 1989 ho mohla dostat zpět v restitucích. Ale nepožádala o to, nechala ho státu. Jen na oplátku požadovala, aby v něm vždy bylo muzeum jejího otce.

Dnes je ladovský domek hlavní hrusickou atrakcí. Tedy pokud nepočítáme dvě hospody na návsi u kostela, které jsou vymalovány ladovskými ilustracemi. Památník byl otevřen v roce 1986 a expozice jsou tu v šesti místnostech, včetně Ladovy bývalé pracovny. Ročně sem zavítají desítky tisíc návštěvníků, hlavně školy.

Stěžejními exponáty jsou ilustrace a obrazy. Nechybí známá Hospodská rvačka, i když je tu jen její kopie; kvůli zlodějům, kteří v minulosti dům vykradli. Je tu ale mnoho dalších obrazů, ilustrací. Pozoruhodné jsou například ty z počátků tvorby. Vidíte na nich, jak se malířův styl vyvíjel, precizoval. Než našel typickou kulatou a plnou linii, chvíli to trvalo.

Je tu i místnost věnovaná dceři Aleně, která na otcův styl ve vlastní tvorbě navázala. Její ilustrace z počátků tvorby, například krajinné a městské výjevy, mají osobitost a půvab. Pak se ale přizpůsobila otcově stylu a to je trochu škoda. Mohla dojít zase jinam a možná i dál.

Kuriozitou památníku je doklad o tom, jak Jaroslav Hašek pečoval o kocovinou postiženého Ladu po jednom z flámů v roce 1913. Hašek mu veškerou péči nafakturoval a nechal si ji také proplatit. Lada na tom byl asi opravdu bledě, Hašek mu totiž stále nosil tišící prostředky, vodil ho na záchod, převlékal atd.

Hrusice Ladou žijí a i přes tu dálnici D1 působí stále docela malebně. Samozřejmě to ale není idyla Ladových obrazů. Jenže ona ta byla vždycky jen iluze, ani za Ladových dětských časů svět nevypadal tak harmonicky a čistě. Život na vesnici byl mnohdy chudý, drsný, někdy i bezútešný. Ladovský svět je prostě světem, který existuje jen na obrazech a v našich představách. Tvrdá realita versus iluze, pohádka versus skutečný život. I to je český svět.