Vertikální sochy, horizontální rybníky. Jedem za nimi.

(CYKLO) Mám tu dvojici praktických turistických knih pro podzimní a zimní čtení, abychom se měli na co těšit, až na jaře zase budeme vyrážet na kole.

Nakladatelství Academia vydává knihy v mnoha edičních řadách a jedna z nich se jmenuje Průvodce. Menší formát, „igelitový“ obal, kvalitní křídový papír – ten ovšem z knihy do kapsy dělá poněkud těžkou záležitost. Ano, můžete si tyhle knížky přibalit do batohu na zádech, ale já jimi většinou raději listuji doma, vypíšu si pár tipů a tam se pak vydám.

Přesně tohle se chytám udělat i s některými tipy z knihy Současná umělecká díla v krajině. Kniha autorského tria Radek Mikuláš, Dagmar Šubrtová a Radoslava Schmelzová vyšla sice už letos před prázdninami, ale je pro cyklistické, ale i jakékoli jiné výletnické putování natolik inspirativní, že stojí zato se o ní zmínit.

Jádrem knihy je heslář obsahující několik desítek děl, které můžete nalézt na nejrůznějších místech české krajiny. Někdy je to jen malý artefakt usazený v krajině, jindy soubor soch, dřevěný objekt, pak zase megalitické kameny uspořádané ve stylu Stonehenge… Člověk by nevěřil, co všechno je člověk schopen vymyslet a usadit do prostoru. Většinou jde o věci neobvyklé, občas velmi pozoruhodné, sem tam i praktické, někdy také jde o skutečné umění, někdy ale trochu o blázniviny a úlety, jejichž smysl na první pohled uniká (ovšem když si přečtete autorské vysvětlení, nestačíte se divit, co vše je v díle ukryto).

Nejde ale jen o heslář, ze kterého už mám teď minimálně pět míst vyhlédnutých, kam bych se rád vydal. Kniha je vlastně komplexním pohledem na fenomén uměleckých děl v krajině, přičemž v úvodní části stručně mapuje období od počátku novověku až po dnešek. V jednotlivých studiích se tak dočtete třeba o tom, proč je v Čechách tolik barokních krajinných památek, ale i o období 60. let 20. století, kdy se dostává do krajiny i zcela nové, moderní umění.

Kniha je po mnoha stránkách důkladná, napsaná se znalostí oboru, ale především je ve svém pohledu na danou oblast pestrá; není to jen popis a výčet objektů. Jediné, co mi tu trochu chybí (ale to je vlastně problém většiny knih z řady Průvodce), jsou mapky, kde dané objekty nalézt. Jsou tu sice souřadnice GPS, ale klasické mapy by se hodily.

Druhou knížkou, která může cyklistům sloužit jako inspirace pro výlety, je opět publikace z řady Průvodce: Rybníky České republiky, autoři Jan Rendek a Petr Liebscher. Hlavní otázkou při vzniku knihy bylo, jak vlastně uspořádat a podchytit ty tisíce větších a menších vodních ploch, které k české krajině neodmyslitelně patří. Autoři nakonec zvolili trochu neobvyklý, ale vlastně logický systém: jednotlivé rybníky nemají samostatná hesla, ale každé heslo je tvořeno popisem většího počtu rybníků, které tvoří rybniční soustavu napájenou jedním tokem. Anebo jde o ucelenou lokalitu s výskytem většího počtu vodních ploch. Z celkem asi 23 000 rybníků, ktré v České republice dnes najdeme (a stále přibývají!) jich je zde popsáno přes 6 700. Jsou obsaženy ve dvou stovkách hesel, ty jsou zase rozčleněny podle krajů.

Kniha má úctyhodný rozsah téměř šesti stovek stran, což je na brožovanou vazbu a křídový papír skutečně hodně – knížka taky váží něco přes kilogram. Brát ji s sebou má asi cenu hlavně při automobilových výletech, nikoli při těch cyklistických. Může ovšem sloužit coby výletní inspirace nejen pro konkrétní vodní plochy, ale lze ji pojmout i jako širší zdroj: co takhle jezdit právě po celé oblasti, které jedno heslo obsahuje, projet si v ní všechny rybníky?

Pamatuji si, že kdysi jsem právě takhle projížděl po všemožných hrázích a březích třeboňských rybníků a byl to výlet velmi pěkný, proměnlivý. Jen si pamatuji, že mne stále provázela hejna komárů. Tudíž jsem pořád musel jet a jet, abych před jejich bodavými sosáky unikal.

P.S. Přikládám několik snímků, které jsou z východních Čech, z oblasti kousek od Kuksu, a ukazují umělecká díla v krajině. I o nich se dočtete v uvedené knize. U Kuksu byla v roce 2008 vytvořena pozoruhodná „křížová cesta současnosti“ neboli dílo nazvané „Cesta naděje a utrpení člověka“. Jde o soubor patnácti uměleckých děl usazených v krajině kousek od slavného Betlému M. B. Brauna, jednoho z prototypů uměleckých děl v krajině. „Cestu“ inicioval sochař Vladimír Preclík.