Jak se cykloturista (ne)stal závodníkem

(CYKLO) Ve svých 48 letech jsem se letos poprvé v životě zúčastnil cyklistického závodu. Jelo se v okolí Jistebnice, běžný cross country závod o délce 48 kilometrů. Jaké to bylo? Vskutku zážitek odlišné dimenze.

Kdyby nešlo o závod patřící do „dvojbojového“ mistrovství Kolo+golf neboli Bikegolf Championship 2015, u jehož zrodu jsem s kolegou Martinem Rauferem sám stál, asi bych se nikdy v životě na start cyklozávodu nepostavil. Ale takhle byl důvod jasný.

Jak je možné, že jsem během dosavadních 21 let velmi aktivního ježdění na kole neměl chuť nějaký cyklozávod zkusit?

Jezdím na kole rád rychle, rád se vydávám na vyjížďky i přes sto kilometrů, ale nejsem žádný tvrďák a znám své psychofyzické meze, které ani nepotřebuji nikam posouvat. Kolo je pro mne hlavně prostředkem pro poznání nových míst. Díky němu mohu být v přírodě, mohu vnímat krajinu, slunce, oblohu… Jsem jezdec kochač-poznávač, co často zastavuje a fotí. Závod je něco úplně jiného. Jedete proto, abyste byl co nejrychleji v cíli, abyste překonal sebe i ostatní.

Byl jsem zvědav, zda v sobě coby skoropadesátník objevím závodníka. A kupodivu – byl tam. Od startu mne atmosféra strhla, šlapal jsem silně, nešetřil se. Z kopce jsem doslova letěl, předjížděl, do kopce se potil a proklínal terén, protože na něj nejsem v takové míře zvyklý. Po 25 kilometrech mi došel adrenalin a zbytek závodu jsem jen dřel, bojoval se sebou a říkal si: ať už je cíl. Ani vteřinu mně ale nenapadlo vzdát. Prostě jsem si říkal: jeď a dojedeš, jako vždycky.

Ten pocit, když jsem projel po té námaze za 2 hodiny a 43 minut cílovým obloukem, byl úžasný. Naprosté uvolnění. Pár desítek minut po závodě jsem stále nevěděl, zda se mi z vyčerpání a hladu udělá na zvracení nebo ne, ale přešlo to. Útrapy byly zapomenty, zaplavilo mne drogové opojení z vyplavených endorfinů.

Jedna věc mi ale na závodě vadila. Nemohl jsem se těšit z krajiny – a přitom jsme jeli tak pěknými místy! Hned na první desítce kilometrů bylo několik krásných vyhlídek na jižní Čechy. Sem se musím vrátit, prolétlo mi hlavou. Jako cykloturista bych tudy jel desítky minut, takhle jsem to měl jak z auta. A to je vážně škoda, mít kolo jen k tomu, aby s ním člověk prolétl krajinou. O kolik fantastických chvil, o jaká kvanta zážitků bych v životě přišel, kdybych uplynulých 21 let jezdil jen závodnickým způsobem, a ne tím cykloturistickým, který mi vyhovuje víc.

Jsou to dva světy, dva způsoby, jak využívat a užívat kolo. Každý má něco do sebe, každý se také hodí k jinému věku, k jinému lidskému typu, jinému uchopení světa. Na každý pád jsem nakonec v tom kombinovaném závodě kolo+golf skončil na třetím, bronzovém místě. I díky docela (na mé poměry) solidnímu výkonu na kole. Když to celé zhodnotím: ve svém prvním cyklistickém závodě v životě jsem rozhodně podal lepší výkon, než když jsem měl první sex v životě. Kolu zdar!

Psáno pro časopis Cykloturistika