Proč vyhrál Kodejš a ne Čelikovský?
(GOLF) Každý prezident, který kandiduje do svého druhého volebního období, má proti soupeřům výhodu. Tohle politické pravidlo platilo i pro volbu prezidenta České golfové federace. Ale staronový prezident Zdeněk Kodejš vyhrál i z jiných důvodů.
Kodejš dostal 74 hlasů, jeho protikandidát Karel Čelikovský 22 hlasů. To je výrazný rozdíl. Rozhodně větší, než při volbě před čtyřmi roky, kdy Kodejš dostal 56 hlasů a jeho tehdejší protikandidát Pavel Suchánek 48. Vyjdeme-li z této matematiky, pak voliči vyjádřili názor, že Kodejš se v minulých čtyřech letech jako šéf českého golfu osvědčil. Tak proč přepřahat?
Před čtyřmi lety měl Pavel Suchánek na konferenci dobrý projev, trochu ho ovšem hendikepovalo, že přicházel ze sféry politiky, zatímco Kodejš reprezentoval sport a dlouhé roky v golfu. Ani Karel Čelikovský letos nemohl Kodejšovi konkurovat v kategorii „golfová tradice“. V tomto směru byl při volbě ovšem vítězem Vladimír Bouček, který kandidoval na funkci viceprezidenta a dostal masivních 85 hlasů. Bouček pochází z rodiny s dlouholetou golfovou tradicí (jeho otec zakládal před válkou Golf Club Brno), on sám vybudoval hráči velmi oblíbený GC Stará Boleslav. Zasloužená důvěra.
Kodejš při svém projevu vsadil na kontinuitu. Mohl se opřít o fakt, že český golf v uplynulých letech nebyl poznamenán potížemi, loď plula klidně kupředu, sportovní stránka věci šlape. Slabinu lze hledat v mediální sféře, ovšem tu měl na starosti zpočátku právě K. Čelikovský. Tato funkce byl od počátku zřejmý omyl: Čelikovského silnou stránkou byla a je legislativa, nikoli média.
Karel Čelikovský chtěl na svou stranu získat delegáty zcela rozdílným viděním situace. Podle něj je stav ve vedení ČGF neměnný – a to není dobře. Výbor by měl jít kupředu. „Golf potřebuje změnu jako sůl“, „golfová kára nejede“, „změna musí přijít“, mínil ve své řeči Čelikovský.
Je to ale potřeba? Opravdu je na tom český golf mizerně? Osobně nevidím žádnou zásadní krizi, nevidím nefunkční vedení ČGF. Ale neznám detailně vnitřní situaci ve výboru ČGF, nevím, jaká jsou zasedání, kdo se jak projevuje, kdo jak v minulosti pracoval, jaké tam vládnou vzájemné vztahy. Jisté pnutí naznačil sám Zdeněk Kodejš, problém ovšem viděl právě na straně Čelikovského: uznal jeho kompetenci v legislativní oblasti, ale vůči jeho způsobu práce v některých směrech se vymezil. Jasně také řekl, že chce za viceprezidenty jiné osobnosti (Čelikovský kandidoval i na funkci viceprezidenta). A delegáti mu vyhověli.
Karel Čelikovský v projevu také zmínil, že ho delegáti znají z minulosti jako „rebela“ a „vůdce opozice“. I to dokazuje, že věci vidí zcela jinou optikou. Spíše se totiž jeví jako konzervativec, který psané zákony vyžaduje důsledně, až puntičkářsky, ovšem rád se zapojuje do „řídících procesů“. A vůdce opozice? Uvnitř ČGF tvoří opozici možná tak kluby bez hřiště (vůči těm s hřištěm), jinak je to pestrý soubor jedinců s různými záměry a preferencemi.
Shrnuto: Karel Čelikovský odešel z voleb jako poražený. Když se Zdeněk Kodejš loni nakonec rozhodl znovu kandidovat, neměl Čelikovský raději z boje o nejvyšší funkci ustoupit a soustředit se na boj o funkci viceprezidenta? Takhle nakonec chytal dva zajíce. V prezidentském klání také zvolil mylnou strategii, jejímž základem bylo vymezit se vůči stávajícímu vedení a poukázat na potřebu radikální změny. Ale vymezovat se vůči těm, kteří jsou vcelku oblíbeni, a prosazovat změnu ve chvíli, kdy je její obsah spíše nejasný, je sporná cesta.
Současné vedení ČGF je tedy nové, ale vlastně staronové. Není to na škodu, uplynulé čtyři roky se ČGF jevila v zásadě jako schopný a fungující sportovní svaz. Důstojný průběh těchto voleb také ukázal, že dávné vášně už jsou pryč. To je dobře.
Text vyšel na www.golfdigest.cz
Komentáře k článku