Dlouhé patry: rekreanti se smetáky nehrají

(GOLF 413) Od roku 2016 začne platit zákaz opírání patrů o tělo. Zatímco profesionálové na toto téma vedli, vedou a ještě budou vést debaty, rekreační hráči tuto skutečnost moc neřeší. S dlouhými patry totiž příliš nehrají.

Dlouhé patry opírané o břicho nebo hruď se v profesionálním golfu prosadily především na základě nemoci lepších hráčů, tedy yips. Potíže s trhavým pohybem měli špičkoví golfisté už v dávnější minulosti, ať už to byl Harry Vardon, Ben Hogan, Sam Snead či Bernhard Langer. Právě Langer začal hrát s dlouhým patrem a velmi ho zpopularizoval.

Z čistě fyzikálního hlediska je nepochybné, že opírání patru o tělo může pomoci. Zatímco u krátkého patru je hůl jen volně zavěšená, u delšího má pevný bod, který ji jistí. Lze to přirovnat k situaci, v níž byste kyvadlo hodin drželi jen rukama, anebo by bylo na něčem pevném pověšené.

Dlouhý patr byl zprvu nouzovým řešením pro hráče postižené chorobou, posléze se však stal běžnou variantou. Dříve s ním hrálo jen mizivé procento hráčů, v současnosti je to však na PGA Tour 20-30% golfistů. Adam Scott se „smetákem“ letos vyhrál Augustu, Keegan Bradley v roce 2011 PGA Championship z roku 2011, hraje s ním i Ernie Els, Carl Pettersson a jiní.

Debata o tom, zda tento patr skutečně pomáhá k lepším výsledkům, však nemá jednoznačný výsledek. Neexistuje relevatní statistická studie, která by jasně řekla: dlouhý patr je výhoda. A stačí se podívat na ty opravdu nejlepší hráče poslední doby – Woodse, Mickelsona, McIlroye, Westwooda, Snedekera a další. S dlouhým patrem nehrají.

Dlouhé patry se ocitly na černé listině možná i proto, že technické vymoženosti dnes golfistům výrazně pomáhají a pravidlotvorné orgány se tomuto trendu brání. Technika golf torpéduje hlavně pokud jde o délku ran. Ta má za následek znehodnocování původního designu hřišť a zároveň neustále (někdy nepříliš vhodné) prodlužování. Patování je sice jiná věc, ale i zde jde o technické vylepšení. Když už tedy není možné zakázat současné velké hlavy driverů, protože to by znamenalo mnohem radikálnější zásah do současné podoby golfu, tak se alespoň omezí odlišné patry. Svou roli hrála asi i skutečnost, že mezi rekreačními hráči je příliš nevidíme. Není to tedy věc, která by se nějak zásadně dotýkala golfového byznysu, i proto bylo možné ji změnit.

Osobně mám k dlouhým patrům hlavně tu výhradu, že mi připadají ošklivé. Jsou to nadměrné tyče, které z bagu trčí jaksi neústrojně. A když si ji opře hráč o pupek nebo o hruď, vypadá to divně, neesteticky.

Pokud však má profesionál skutečně problémy s yips, pokud tato nemoc ohrožuje jeho živobytí, pak není divu, že k dlouhému patru sáhl. Není to překvapující ani v situaci, kdy jen potřeboval zvýšit svoji výkonnost – volí prostě jakékoli metody, které jsou k dispozici. I kdyby měl dlouhý patr působit jen jako psychologická pomůcka, placebo, pak pro profesionála smysl má.

Rekreační hráči pod takovým tlakem nejsou, navíc většina z nich chápe, že jejich slabé patování s 36 a více paty na kolo je dáno jejich značnou herní nedostatečností, nikoli tím, jakou hůl drží v ruce. Rekreanti mají problémy hlavně s délkou patů, hrají málo nebo hodně za jamku, a v tom jim dlouhý patr nepomůže. Jeho výhoda se týká především směru. Naopak profesionálové řeší hlavně směr, potřebují, aby do jamky padaly nejen jejich metrové paty, ale také dvou až třímetrové, které se často jen otřou o okraj jamky. Doufají, že kotvení jim tuto přesnost dodá.

Jsem zvědavý na jednu věc: kolik hráčů bude i po roce 2016 hrát s delšími patry? A kolik golfistů přejde z dlouhých na kratší ještě před zákazem? Jaký to bude mít vliv na jejich hru? A co se bude dít, když i po roce 2016 budou hráči s dlouhými party, byť neopřenými o tělo, dál vyhrávat?