Fůra otázek kolem greenů

(GOLF) Viděli jste někdy, jak a na čem se patovalo ještě v padesátých, leckdy i šedesátých letech? Filmové záběry odhalují, že míček na trávě poskakuje, občas vybočí a někdy se zastaví dříve, než by měl. A dnes? Greeny jako sklo. Je to dobře nebo špatně?

Kdybychom šli do hlubší minulosti, do 19. století, byli bychom hrou u jamky vyloženě frustrováni; i ze starých fotografií lze tehdejší nedokonalost greenů vyčíst. Od těch dnešních se lišily stejně, jako se liší dvojplošník z první světové války od neviditelných stíhaček současnosti.

Podoba a kvalita greenů byla vždy závislá na technologických možnostech. Díky výkonným sekačkám i chemickým prostředkům můžeme dnes greeny sekat na výšku 3-4 milimetry. Výška trávy na greenech přitom bývala v časech Bena Hogana a prezidenta Eisenhowera zhruba 12 milimetrů – takto vysoko se dnes mnohde sekají ferveje. Pokud si chcete takové greeny zpřítomnit, zkuste si zapatovat třeba na fervejích Albatrossu či Karlštejna.

Osobně jsem nikdy nerozuměl hráčům, kteří bazírují na kvalitě greenů. Beru hřiště takové, jaké je. Regionální areál bude mít greeny většinou jiné než top resort, ale i když má drahé hřiště slabší greeny, nestěžuji si. Snad jen kdybych měl hrát turnaj na hřišti, kde vyloženě chybí kusy trávy, bude mi to připadat trochu nefér. Ale i tak: proti silám přírody a jejím pochodům je člověk někdy bezmocný. Kdo to není schopen pochopit a akceptovat, tomu lze doporučit, aby hrál pouze indoor golf.

Z patování se dnes ještě více než v minulosti stala hra ve hře. Kdysi míček létal a pak ho hráč po zemi „nějak“ dopravil do jamky. Dnes míč stále létá, ale pak přichází jiná golfová disciplína – v podstatě dráhový golf. Golf se tím vzdálil původní podobě, výrazně se z hlediska tempa hry i zpomalil, protože hlavně na greenech se stojí, proměřuje a čeká. Zároveň se však hra zbavila prvku někdy nespravedlivé náhody, golf také získal širší dovednostní rozměr. Hráči jsou nuceni zvládnout vedle odpalů i techniku rolování míče a čtení jeho dráhy. A patování je dokonce důležitější: ne nadarmo se říká, že drivy jsou pro obecenstvo, zatímco patování vede k výhře a přináší peníze. S trochou nadsázky je to to samé, jako kdyby edinburgští golfisté roku 1750 šli nejprve hrát golf na pobřežní linksy a pak souboje ještě dokonali ťukáním do míčku na mramorových podlahách zámků. Takový golfový dvojboj.

Těžko však dnes vracet chod dějin, navíc asi nikoho nebaví hra na tzv. zimní greeny, tedy přesně na ty z minulosti. Vývoj greenů mířící k vyšší kvalitě a odlišné velikosti s sebou však přinesl i nové potíže. Greeny jsou jednou z nejnákladnějších položek při stavbě hřiště i jeho údržbě, bez umělého zavlažování se neobejdou, potřebují každodenní péči a jsou nejzranitelnější. A přitom právě podle jejich kvality hráči areál často hodnotí (což je velmi úzký pohled). Absolutizace role greenů je i výrazem celkové přešlechtěnosti současných hřišť, což vyvolává opačnou reakci, tedy snahu o návrat ke kořenům. I proto se zrodil urban golf, který se hraje v nemodifikovaném prostředí, v ulicích i parcích, bez greenů a jen na malý cíl-jamku.

Greenů se týká i snaha o zrychlení tempa hry. V úvahu připadá zvětšení nynějšího průměru jamky 4,25 palce (10,8 cm) na 8 palců (20 cm), což už i Jack Nicklaus zkoušel na svém hřišti Muirfield Village. Opravdu by se tím ale urychlila příprava hráčů na pat? Určitě by se však snížil počet patů. Dnes dají nejlepší profesionálové z pěti metrů jen 20% patů, úspěšnost by při jamce 20 cm mohla skočit na 40%. Prakticky každý metrový pat by i rekreant dal, odpadlo by hodně nervů. U patování by rozhodovala hlavně schopnost odhadnout vzdálenost, nikoli analýza směru a brejků. Anebo rovnou jamka velikosti 15 palců (38 cm), jak to i Sergio Garcia zkoušel na jedné exhibici v roce 2014? Pošli míč vpřed a hotovo… Dobrá hra vzduchem by přinesla větší výhodu, o výsledku by pak už nerozhodoval hlavně putter (dnes skoro polovina ran na kolo), ale železa a krátká hra. To vůbec nezní špatně. Patování by se ovšem proměnilo v hru na jeden úder. Tím by se musel modifikovat celý systém parů jamek, udělala by se i tlustá čára za všemi historickými výsledky. To by už bylo víc než golfová změna reagující na potřeby doby. To by byl golfový převrat, revoluce.

Golfová budoucnost je však otevřená a nikdo neví, jak bude hra vypadat v roce 2116. V roce 1916 by taky jen žasli nad tím, kdyby viděli dnešní dokonalý povrch jamkovišť. A třeba by vůbec nechápali, proč mají na greenech rychlých jako sklo a hladkých jako samet hrát cosi jako golfový kulečník.

Psáno pro časopis Golf Digest