Smysl golfu. Lidé, nikoli čísla.

(GOLF) Číst si o turnajích, pokud to zrovna není Masters nebo Ryder Cup, je vážně nuda. Ale já mám přesto potřebu o dvou rekreačních turnajích, které jsem absolvoval, napsat. Snad vás neunudím k smrti.

Určitě taky máte svá oblíbená hřiště, na která jedete v podstatě za jakýchkoli podmínek. Mezi ty mé patří Loreta Pyšely, a to nejen pro její vstřícný design, hezkou krajinu a zdejší fajn lidi, ale hlavně proto, že jsem u Pyšel trávil jako malý kluk dětství a znám to tu jako své boty. Mám k tomuhle prostoru víc než běžný citový vztah.

Když mi na stole přistála pozvánka na pyšelský „President Cup pro přátele“, ani vteřinu jsem neváhal. A to ani ve chvíli, kdy jsem den předem viděl, že má během turnaje stále pršet, teplota asi tak 8 stupňů a svěží severák. Prostě když máte něco rádi, na překážky nehledíte.

Ráno to bylo přesně tak. Nervující cesta Prahou (když prší, jezdí do práce víc lidí autem) a pak v permanentním dešti po D1. Nu což, bude to hrozná hra, říkám si, ale i přes šedivé mraky nade mnou a komíhající se stěrače přede mnou jsem jel vpřed a rozhodně neuvažoval, že bych to otočil.

A stal se zázrak. Přijedu na hřiště, déšť ustal a nespadla ani kapka po celou dobu hry. Loreta nás odměnila! Až na poslední jamce se trochu rozpršelo – a pak zas pršelo až do večera (ale to už bylo fuk). V podstatě ideální golfové počasí. A byl to navíc jeden z nejhezčích turnajů, jaké jsem v poslední době hrál.

Hrál se totiž texas scramble a to je formát pohodový a oddychový, kdy s klidným svědomím můžete zahrát zkažené rány. Hráli jsme v novinářském flightu ve složení Jaromír Bosák (Česká televize), Alois Žatkuliak (ex-Golfchannel), Honza Fajt (Golfextra.cz) a já (Golf Digest). A jak jsme byli rádi, že neprší, tak nám hra šla a nakonec jsme dali šest ran pod par. Třetí místo a hezké tři míčky jako výhra, navíc vkusné poháry.

Turnaj měl nádhernou atmosféru, protože byl docela komorní. Přijeli totiž skutečně jen ti věrní, a to věrní jak Loretě, tak golfu obecně. Ti, kteří se ráno nezalekli. Z původně ohlášených 50, 60 hráčů se dostavilo jen 24. Kdo „vyměkl“, může jen litovat. Přišel o pěknou hru, jejíž smysl spočíval ani ne tak ve výsledku, jako v setkání lidí se sportovním duchem, které spojuje i náklonnost k jednomu hřišti.

Druhý turnaj se konal o týden později, již 23. ročník Press Cupu, který pro golfové novináře pořádá Jaromír Bosák. Opět hrozivá deštivá předpověď, vítr a pod 10 stupňů, opět Praha v kolapsu (na Černý most mi to trvalo z Dejvic skoro tak dlouho jako na Loretu). A pršet navíc nepřestalo po celou první část hry. Navíc Černý most je pro mě docela těžké hřiště, neumím tu zahrát dobrý výsledek, nemám k němu ten citový vztah jako k Loretě. A přesně to se potvrdilo: 27 stablefordů.

Jenže já si ten turnaj zase moc užil. Ocenil jsem, jak hřiště vyzrálo a zpěknilo se, mohl jsem jít i ve flightu s lidmi, které mám rád. Hráli jsme sice všichni nic moc, ale z nepovedených ran jsme si dělali legraci a do klubovny přišli v dobrém rozpoložení. Tam jsem se pobavil s těmi, s nimiž se jen tak letmo setkávám během roku. Ne že by golfoví novináři byli nějaká bezva semknutá parta, ale přece jen je to komunita, v níž si vzájemně rozumíte.

Co tím vším chci říct? U obou turnajů jsem si uvědomil, co mne na golfu dnes nejvíc baví. Setkání s lidmi. Golf je hezká hra, ale když vám nejde, tak si kladete otázku: Proč vlastně hrát, když mi to přináší jen nervy a zklamání? Ale když golf neberete jen jako hru, ale i jako možnost sociálního kontaktu, když je pro vás příležitostí být v lidském společenství, pak si golf skutečně můžete užít.

Chce to jen zapomenout na čísla, rány, výsledky a vnímat hlavně lidi a prostředí okolo.

V tomhle směru je golf skvělou hrou, která snad nemá sobě rovnou.